Dějiny do roku 1945
Dějiny do roku 1945 Obec se nachází na jihovýchodním úpatí Drahanské vrchoviny, 8 km severovýchodně od Vyškova. Protíná ji silnice I. tř. od Brna směr Olomouc. Obec patří mezi nejstarší osady na Moravě, založené již v době předkřesťanské.
První písemná zmínka o Drysicích je v listině krále Přemysla I. Z r. 1201, kdy celé Vyškovsko náleželo knížatům moravským, případně českým králům. Toho roku daroval král ves Drysice (psáno Drissich) biskupskému chrámu sv. Václava v Olomouci. Olomoucký biskup Robert daroval r. 1232 ves kostelu sv. Pantaleona v Pustiměři. Tehdy ještě nebyly Drysice zasaženy německou kolonizací. Část Drysic náležela jako panství biskupské držitelům hradu Mejlic. Tak roku 1389 Majnuš z Mejlic držel v Drysicích lénem dvůr s půldruhým lánem polí. R. 1405 byl lán prodán pustiměřskému klášteru. Poplužní dvůr v Drysicích prodal olomoucký biskup Bohuše ze Zvole drysickému fojtovi Niklasowi s dalšími právy. V té době byla v Drysicích krčma, chalupy, cihelna, zahrady a vinice.
Drysice byly na tu dobu větší vesnicí se 420 obyvateli. Vchod do vsi uzavíraly dvě brány. Ves velmi trpěla husitskými válkami a téměř zpustla po třicetileté válce. R. 1675, kdy měla ves již 42 usedlostí byla obydlena českými usedlíky, kteří byli vázáni vrchnosti robotou a daněmi.
R. 1727 byla v Drysicích postavena kaple Matky Boží, r. 1750 dal olomoucký biskup Coloredu postavit v obci zájezdní hostinec. Socha sv. Floriána postavená na návsi r. 1777 připomíná velké požáry, které ves velmi poničily. R. 1784 byl zde rychtářem František Tauš, burmistrem Matěj Ryšánek. V obci dnes žijí jejich potomci.
Ves měla tehdy 523 obyvatel a 93 domy. R. 1846 tu byly 102 domy s 583 obyvateli, škola, hostinec s palírnou. R. 1880 zde žilo již 646 obyvatel, r. 1900 – 758 obyvatel a v r. 1930 – 781 obyvatel a 179 domů.
Obec ležící na staré cestě z Vídně do Polska utrpěla také průchozími francouzskými a pruskými vojsky v 19. Století a nejvíce koncem druhé světové války.
Již koncem 19. Století byly Drysice pokrokovou vesnicí se snahami o kulturní povznesení občanů. R. 1896 byl založen pěvecko-čtenářský spolek Beseda. Při něm byl ustaven smíšený pěvecký sbor se 40 zpěváky, ochotnické divadlo a veřejná knihovna. První světová válka do této činnosti krutě zasáhla. Na frontu byli postupně odváděni muži ve věku od 17 do 50 let. Celkem 25 občanů padlo za říši Rakouska-Uherska. Jejich jména jsou vyryta na pomníku padlých v parku na návsi.
V poválečných letech se soustřeďoval společenský život nejvíce v TJ Sokol (založen roku 1912), později také v Omladině při Lidové straně, vedené místním farářem F. Vaculíkem. Z dalších místních spolků vyvíjel již od roku 1898 pravidelnou činnost hasičský sbor. Druhá světová válka opět veškeré snahy o kulturní a sportovní život v obci potlačila.
Do školy chodily drysické děti v min. století nejdříve do Pustiměře. V o obci byla koncem 19. Stol. Zřízena škola na radnici, kde se tísnilo až 120 dětí. R. 1873 byla část zájezdního hostince upravena na jednotřídní školu. R. 1890 bylo přistaveno poschodí se dvěma třídami a r 1909 byla budova rozšířena o další třídu a tělocvičnu, kterou využívali i členové Sokola do r. 1931, kdy si postavili svoji sokolovnu. Ve třech třídách se vyučovalo do 1926. Od tohoto roku se smělo vyučovat jen ve dvou třídách, i když školu navštěvovalo téměř 100 dětí. Do měšťanky děti chodili do Ivanovic.
Většina obyvatel se dříve zabývala zemědělskou výrobou. V kraji byl znám proslulý chov plemenného vepřového a hovězího dobytka drysických rolníků. Meliorace půdy v celém katastru obce byla uskutečněna mezi prvními v kraji. Již v r. 1925 byla založena rolnická mlékárna, jež sloužila i blízkým obcím. Denně se tu zpracovalo až 2000 l mléka a vyráběly se zde výborné sýry.
Obec pronajímala honitbu zvěře a místní kamenolom, kde pracovalo v některých letech přes 100 dělníků i z okolních obcí.
V obci bylo kolem 155 zem. usedlostí s 250 pracovníky. Většinou to byli zemědělci s výměrou půdy do 5 ha, 34 středních rolníků a čtyři s výměrou půdy nad 15 ha. Často byli zemědělci postihováni různými nepříznivými vlivy: suchem, nemocemi dobytka, hospodářskými krizemi aj. Odváděli státu vysoké daně, často upadali do dluhů. Před založením JZD měli větší rolníci celkem 56 tažných koní, menší zemědělci 96krav-tahounek. Dva rolníci vlastnili traktor.
Ve dnech válečných událostí v květnu 1945 uhynulo nebo bylo Němci odcizeno 190 ks hovězího a vepřového dobytka, 18 koní a přes 900 ks drůbeže. Zničeno bylo přes 300 hospodářských strojů. Druhá světová válka postihla obec velmi těžce. Po osvobození Vyškova a Ivanovic na Hané koncem dubna 1945 bojovaly sovětské a rumunské jednotky o vesnici až do 9. května všemi druhy zbraní. Ústupovou cestu na západ se jím podařilo udržet až do konce války. V deseti dnech prožili občané všechny hrůzy válečného běsnění.
O život přišlo 7 občanů: Julie Nováková, Marie Klimešová, František Gregor, Jan Tihelka, Vladimír Jánský, Drahomír Knap a Jan Korčián. Ze 183 domů zůstalo jen 11 nepoškozených, 42 domů bylo úplně zničeno, 148 občanů zůstalo bez přístřeší. Většina z nich našla nový domov v obcích u Vyškova, dříve obydlených Němci.
V koncentračních táborech zahynuli za okupace občané: Jan Polách, F. Smékal, ing. Vl. Horák a Anna Rezníčková.
V bojích o Drysice padlo 17 sovětských a rumunských vojáků.
